Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
Občané Kristova Království
Texty a úvahy
Petr Borský
18.11.2010 17:27:54

Slavnost Ježíše Krista Krále

Poslední neděli v liturgickém mezidobí a zároveň v celém liturgickém roce slavíme slavnost Ježíše Krista Krále. Tato slavnost se slavila poprvé v roce 1926 na popud papeže Pia XI, který chtěl ustanovením tohoto svátku zdůraznit podřízenost všech státních i jiných zřízení pod Kristovu vládu.

Přijmout odmítaného krále

My však víme, že tuto Kristovu svrchovanost uznává jen málo lidí a většinou právě ti mocní, kteří by ji nejvíce měli ctít, se k ní nechtějí hlásit. Každý den pak ve světě i kolem sebe vidíme důsledky tohoto stavu. O to víc bychom my, křesťané, měli sami sebe stále více odevzdávat pod královskou vládu našeho Pána Ježíše Krista a vědomě ze sebe činit Jeho poddané a občany Jeho království. To, že v Něho věříme, z nás ještě Kristovy poddané nečiní, v nejlepším případě se tím o Jeho království začínáme zajímat. Chodíme-li každou neděli do kostela na mši svatou, jsme sice již na dobré cestě, ale ani tím se ještě nestáváme skutečnými Božími poddanými. Pokud se však nespokojíme jen s chozením do kostela, ale přistupujeme také ke svátostem a nepohrdáme tak nabízeným královským pokrmem a královskými milostmi, pak se můžeme začít považovat za občany Království Ježíše Krista.

Poddanost Boží vůli

Skutečným Kristovým poddaným se ale člověk nestává jednou provždy, poddanost Kristu je třeba neustále obnovovat a rozvíjet a stávat se tak občanem věrným a oddaným. Je třeba stále více se podřizovat vůli Krále a stále méně dbát na vůli svoji, pokud by se té Jeho měla protivit. K tomu je ale třeba se o Boží vůli také zajímat, hledat ji. Ale jak? Takové hledání se především neobejde bez modlitby. My bychom měli v modlitbě Bohu (a jistě i sami sobě) říkat, že jeho vůli toužíme poznat a přijmout za svou. Měli bychom se mu také svěřovat se všemi svými nedostatky a neschopnostmi a prosit jej, aby nám nejen dal svou vůli poznat, ale také aby nás vybavil silou k tomu ji přijímat a podle ní se řídit.

Ukazatelé na Božích cestách

Toužíme-li skutečně řídit se Jeho vůlí, začneme postupem času ve svém životě spatřovat všelijaké nápovědy, které nám ukáží směr, jímž se vydat. Ve světle Božího vedení nás může nasměrovat situace, ve které se nacházíme, radosti i trable, které prožíváme. Bůh je přece pánem nad celým světem a nic se neděje bez jeho svolení. Tedy i o každé naší situaci a prožitku ví a třeba právě tím se nám snaží něco důležitého sdělit. Jde jen o to nezavírat před tím oči a nebát se přijmout třeba i nějakou Boží výzvu.
Máš nouzi? Raduj se a nenadávej, neboť právě chudým a pokorným patří Boží království.
Máš nadbytek? I ty se můžeš stát chudým v duchu a také ti bude Boží království patřit. Stačí jen se svým nadbytkem správně naložit.
Jsi pánem svého času? Neprohospodař jej, pamatuj na modlitbu a třeba i na nějakou službu.
Máš spoustu práce, nestíháš a nemáš na nic čas? I ty jistě sloužíš, přinejmenším tím, co děláš. A přitom pamatuj na Boha - i to je forma modlitby.
Postihla tě nemoc? Svým trpělivým snášením utrpení přinášíš Bohu oběť a tak se víc a více podobáš Kristu.
Slouží ti zdraví? Děkuj za to Bohu.
Umíš něco a máš k tomu talent? I za to děkuj Bohu, je to Jeho veliký dar. Nenech si jej jen pro sebe.
Máš pocit, že neumíš nic? Ono to jistě nebude tak zlé. Pros Ducha Svatého, aby ti osvítil mysl a ukázal ti tvé třeba i skryté schopnosti.
Nemůžeš najít práci? Možná si máš od práce odpočinout a v klidu počkat, až se nějaká objeví. Možná se máš věnovat něčemu, na co by ti při práci nezbyl čas. A nebo máš uvažovat o založení své vlastní živnosti.
Máš skvělé zaměstnání? Nebo prosperující živnost? Máš příležitost sloužit tím, co děláš, ale nenech se přitom svou prací pohltit do té míry, že budeš zapomínat na Boha a na lidi kolem sebe.
Máš pevnou víru a plno nadšení pro Boží věci? Děkuj za to Bohu a čerpej z tohoto nadšení pro svůj duchovní růst.
Připadá ti, že víru nemáš žádnou a pochybuješ, zda Bůh vůbec je? I tehdy děkuj Bohu, neboť i to může být projevem jeho přízně a jeho důvěry k tobě. Vždyť mnoho velkých světců zažívalo podobné stavy duchovní temnoty, někdy i velmi dlouhé a bolestné.

Nebojme se vykročit

To vše jsou jen neumělé příklady toho, jak k nám Bůh může promlouvat. Někdy k tomu, abychom pochopili plán, který s námi Pán má, musíme doslova učinit inventuru a hloubkovou kontrolu svého života. Jindy nás nasměruje okamžitý zážitek nebo blesková myšlenka. Tak či onak měli bychom vše, co prožíváme, hodnotit z Boží perspektivy, všímat si Jeho darů, které od Něho máme, i Jeho připomínek a pobídek, kterými se nás snaží vodit po svých cestách a nebát se přijmout Jeho pozvání k aktivní občanské účasti na Jeho království.

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Liturgické mezidobí
„Služte Hospodinu s radostí.“