Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
Sezemice
Historie
Petr Borský
17.09.2007 13:41:01

Kostel Nejsvětější Trojice

Jednou z nejstarších památek našeho regionu a nejvýznamnější památkou Sezemic je kostel Nejsvětější Trojice z poloviny 13. století. V době klášterní sloužil i řeholnicím cisterciáckého řádu a to až do zániku kláštera v roce 1421.

Kostel prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Cihlové zdivo v západní části kostela je pozůstatkem původního farního kostela a pochází z doby kolem roku 1270 až 1280. Je vázáno ranně gotickou vazbou, tj. po dvou běhounech (cihly kladené na délku) následuje vazák (cihla kladená kolmo k nim) a každá spodní vrstva je oproti horní posunuta o čtvrt cihly doprava. Oproti jiným středověkým stavbám v Čechách zde bylo vědomě použito různobarevné polevy ke zvýšení barevného dekorativního účinku cihlové stěny ponechané bez omítky ve vnitřku chrámu. Barevný tón stěny byl navíc zvýrazněn tvarovanými maltovými spárami („sezemická vazba“).

Rozsáhlý kostel je jednolodní (délka více než 26 metrů) s trojboce uzavřeným presbytářem (délka asi 9 metrů) a dvěmi přilehlými gotickými kaplemi. Presbytář a kaple sv. Antonína na jižní straně lodi pocházejí z doby kolem poloviny 14. století a severní kaple sv. Anny byla vystavěna v letech 1380 – 1390 a je patrně dílem Parléřovy huti Václava IV.

Po zániku cisterciáckého kláštera 1421 byla asi v 15. století zvýšena dlažba kostela a do barokní podoby byl kostel upraven po roce 1726.

Chrámová loď a presbytář jsou vyzdobeny nádhernými nástropními Kramolínovými freskami z roku 1784.
Monumentální architektura hlavního oltáře s bohatou sochařskou výzdobou stejně jako severní a jižní boční oltář pocházejí z doby kolem poloviny 18. století.

Sezemický kostel je jedinečná kulturní a historická památka a je chloubou Sezemic i Pardubického kraje.

 

Starobylá zvonice

V blízkosti kostela Nejsvětější Trojice stojí mohutná dřevěná zvonice s cibulovou věží vysoká 15 metrů. Zvonice tohoto tvaru a velikosti nemá v celých Čechách obdoby.

Na rozdíl od obvyklého stupňovitě se zužujícího tvaru zvonic se širokou základnou, navrhli stavitelé sezemické zvonice stavbu ve tvaru osmibokého hranolu. Zevní plášť se skládá ze tří poloh svisle nad sebou kladených prken. Celkový obvod pláště přesahuje dvaatřicet metrů.

Její vznik není dosud spolehlivě určen. Jedním z vodítek může být datum na nejstarším zvonu, který pochází z roku 1553. Tomu by odpovídala i domněnka některých historiků, že zvonice byla postavena v polovině 16. století. Jiné zdroje udávají za vznik zvonice 20. léta 18. století.

Ve zvonici jsou čtyři zvony, dva malé (poledník a umíráček) a dva velké. Nejstarší a největší z nich z roku 1553 nese vedle nápisu a letopočtu i sezemický znak. Nápis na zvonu prozrazuje jeho původ:

„Leta Panie MDLIII tento zvon slit gest v miestie Hradczi nad Labem skrze Wáclava Fararze konwarze ke cti a chwale Panu Bogu Vssemohouczymu a welebeny Trojiczy swaty do miesteczka Sezemiecz za hopodarze Wáczlava“.

 

Fara - budova čp. 1

V Sezemicích stávala fara od nepaměti. Jisté je, že vždy v blízkosti zdejšího kostela Nejsvětější Trojice. Současná farní budova je sídlem Římskokatolické farnosti Sezemice, která je farností pardubického vikariátu královéhradecké diecéze. Byla postavena v roce 1734 v tak zvaném „kasárnickém“ stylu a dnes patří mezi nejstarší dochované památky v Sezemicích.

Podle prováděných průzkumů se v místech, kde dnes stojí fara a v jejím nejbližším okolí, nacházel ženský cisterciácký klášter Panny Marie, jeden z nejstarších klášterů na východě Čech, založený ve druhé polovině 13. století. Původně chudý klášter postupně bohatl a v době svého rozkvětu vlastnil vedle Sezemic řadu okolních vsí a pozemků, měl svůj mlýn, sádky na ryby a vinici na svahu k Časům, kde se dosud říká Na Vinici. Podle starého lidového podání vedla z kláštera pod kostelem na vinici podzemní chodba. V klášteře bylo s abatyší až 13 panen.

Za válek husitských přitáhl v roce 1421 od Opatovic houf husitského vojska spojený s Pražany. Ti klášter vypálili a srovnali se zemí. Nejistý byl též osud třinácti panen. Jedni praví, že byly utopeny pod klášterem, jiní, že nalezly útulek v klášteře Dominikánek v Hradci Králové.

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Liturgické mezidobí
„Služte Hospodinu s radostí.“