Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
15. neděle v mezidobí C / Jak se stát Samaritánem (Angelo Scarano)
Texty a úvahy
Petr Borský
11.07.2010 09:32:35

1. čtení
Dt 30,10-14

Mojžíš řekl lidu:
10„Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. 11Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. 12Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' 13Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' 14Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

Tyto verše jsou zakončením dlouhého výkladu zákona (12,1-27,26). Ve svém bezprostředním významu vypovídají, že slovo (tj. zákon) není skrytý, protože Bůh jej zjevil a prorok jej vložil do úst a do srdce bratří.

Mezizpěv
Žl 68

Odpověď: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejete v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine,
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce,
věrně mi pomoz!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá,
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Já jsem ubohý a plný bolesti,
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno,
velebit je budu zpěvem chvály.

Neboť Bůh pomůže Siónu
a vystaví judská města:
Zdědí je potomci jeho služebníků,
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

2. čtení
Kol 1,15-20

15Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. 16V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. 18A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. 19Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, 20a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

List vyjadřuje prvenství Ježíšovo: 1) v řádu stvoření, 2) v nadpřirozeném řádu „obnovení stvoření“. Ježíš je zrozený dřív než jakýkoli jiný tvor, jemu patří prvenství díky důstojnosti. A on je hlavou církve, protože jako první byl vzkříšen z mrtvých, v něm bylo všechno sjednoceno. Je těžké vysvětlit pojem „plnost“, který se může vztáhnout na plnost božství, nebo na plnost stvoření viditelného a neviditelného.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

Evangelium
Lk 10,25-37

25Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co nám dělat, abych dostal věčný život?“ 26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ 27On odpověděl: „'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.'“ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít.“ 29Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. 31Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. 32Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. 33Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. 34Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. 35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' 36Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ 37On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

Ten, kdo se v tomto úryvku přibližuje ke Kristu, není dobře disponovaný. Pán jej odkazuje na to, co on už zná (je to zákoník): samotný zákon ukazuje to, co je třeba naplnit. Tento právník pak klade další otázku: „Kdo je můj bližní?“ A Ježíš neodpovídá na tuto otázku, ale na jinou, daleko důležitější: „Jak se staneš ty bližním?“

K hlubšímu porozumění textu

Jádrem perikopy není „největší přikázání“ (k tomu viz 31. neděli v mezidobí B), ale podobenství o milosrdném Samaritánu, proto se zaměříme na tento text. Přesněji řečeno se nejedná o podobenství v pravém slova smyslu, ale o vyprávění – příklad.

29 Jak chápat výraz „ospravedlnit se“? Učitel zákona chce ospravedlnit to, že položil otázku, na kterou znal odpověď. Jeho následující otázka („kdo je můj bližní?“) byla probírána v židovských školách. Snahou bylo vyložit místo z Lv 19,18 : „Budeš milovat bližního svého jako sebe sama“ (jako bližní byl chápán Izraelita a cizinec, který přebývá jako přistěhovalec v Izraeli). K této kontroverzní záležitosti Ježíš zaujme určitý postoj skrze obrazné vyprávění, a to způsobem zcela nečekaným.

30-32 Proč se kněz a levita vyhnuli tomu ubožákovi? Text o tom nic neříká. Jen se konstatuje holý fakt, bez uvedení motivace. Někdy se v komentářích uvádělo, že se kněz a levita vyhýbají ležícímu ubožákovi, aby se nestali obřadně nečistými (v případě, že by se dotkli mrtvoly). Toto vysvětlení neobstojí, protože oni nekráčeli do Jeruzaléma, nýbrž se právě vraceli odtamtud. Navíc v textu se neříká, že to byl člověk mrtvý, ale polomrtvý. Jiný výklad vycházel z toho, že zrovna kněz a levita se ukazují ve špatném světle: není snad text polemikou vůči kněžím a obětem? Ani toto neobstojí. Lukáš má velkou úctu k chrámu a kněžím (1,5-25; 5,14; 17,14; 24,53).

33-37 Tím, že zde vystupují „tři třídy“ (kněz, levita a Samaritán), se chce pravděpodobně zrcadlit a obměnit tehdejší běžné rozdělení na „kněze, levity a lid“. Záměnou „lid – Samaritán“ se vyvolává určité překvapení.
Samaritáni byli považováni za odpadlíky, byli pohrdáni a vyloučeni ze společenství Izraele. A právě tento odpadlík se zachová jako spravedlivý. Milosrdné počínání tohoto člověka se popisuje pomocí 14 sloves (dvakrát sedm – verše 33-35: sedmička je přitom číslo plnosti). A je zajímavé, že 7 sloves se vyskytuje v podobenství o milosrdném otci (Lk 15,20), aby se vyjádřilo rovněž plné přijetí (a jak Samaritán, tak i otec pojali lítost). Štědrost Samaritána je v příkrém kontrastu k netečnosti kněze a levity. Vyprávění se tedy vposledku točí kolem základního kontrastu „nic/všechno“.

Od bližního-objektu k bližnímu-subjektu
Od otázky „kdo je můj bližní?“ (kterému prokázat milosrdenství – bližní jako objekt) Ježíš přechází k jiné otázce: „Kdo se zachoval jako bližní?“ (bližní jako subjekt) A dále je zajímavé, že Ježíš nevstupuje do „hnidopišské“ diskuse o tom, komu prokázat milosrdenství a komu ne. Onen polomrtvý člověk není identifikován jako Izraelita, pohan nebo Samaritán.

Vědět a jednat
Tímto vyprávěním se uskutečňuje přechod od teoretické otázky („kdo je můj bližní“ – perspektiva abstraktní a „neangažovaná“, na rovině vědění) k praktické výzvě („jdi a jednej stejně tak“). Z roviny vědění jsme přešli na rovinu jednání. Učitel zákona očekával teoretické objasnění a místo toho se dočkal výzvy k angažovanosti. Láska k bližnímu je především angažovanost, otevřenost k druhému. „Kdo je můj bližní?“ – toto vyprávění mi říká, že bližního najdu na své cestě – a já budu (resp. nebudu) tím bližním. Perspektiva už není teoretická a statická, ale konkrétní a dynamická. Láska k bližnímu není „problémem“, který se má prodebatovat, ale hodnotou, která se má žít. Bližním se stanu tomu, kdo mě nejvíc potřebuje.

Společné rysy prvního čtení a evangelia

1) Obrácení k Hospodinu celým srdcem
2) Blízkost – Boží příkaz je „blízko“, věřící má být „blízkým“ potřebnému

K úvaze

Komu jsi ty bližní? Natolik budeš bližní, nakolik se druhému při-blížíš. A natolik nebudeš bližním, nakolik se druhému oddálíš, nakolik se mu budeš vyhýbat obloukem – podobně jako kněz či levita, protože máš cíl a nemůžeš se nechat „vyrušovat“ problémovým člověkem.

Ano, celý vtip je v tom, jestli „se zastavím na své cestě“ (ano, mám „důležité plány“, musím splnit to a to…) – nakloním se, skloním se k druhému, podívám se na jeho potřeby. Skoro nikdy však nepotkáváme takového „polomrtvého člověka“. Většinou se zdá, že lidé kolem jsou „pohodoví“. Avšak… mám-li odvahu „sejít ze své cesty“ a přiblížit se k druhému, jsem-li ochotný nebýt zahleděný jen do svých plánů a „pohledět“ (s láskou či soucitem jako ten pravý Samaritán – Kristus), pak objevím, že ten „vzdálený“ člověk (i když mi byl blízko, sdílel možná stejnou kancelář jako já…) není zdaleka tak „pohodový“ – má různá zranění, nemoci… Ale co s tím?

Vidět rány druhého, přiložit hojivý balzám (konkrétní pomoci, slova, vcítění se, modlitby)… tomu se budu učit postupně – čím víc budu zakoušet svoji zraněnost a nesoběstačnost, čím víc budu zakoušet solidaritu druhých nebo „Samaritána“ (skrze jiné lidi, nebo přímo – skrze svátosti, modlitbu, Boží slovo), tak tím víc budu schopný být Samaritánem pro druhé (skrze svá zranění uzdravovat zranění druhých). Vždyť… když jsem viděl Samaritána, mohu ho napodobit.

A tak dnešní evangelium ukrývá dva rozměry – přiznat, že i já jsem někdy tím „polomrtvým“, ležícím (bez chuti jít dál, bez odvahy a naděje, sužovaný strachem a stísněný černými myšlenkami), který potřebuje Samaritána – bližního, Krista. Zároveň však… být Samaritánem pro druhé, přiblížit se jim… tak jako se k tobě přiblížil Ježíš. A právě skrze tuto samaritánskou službu druhým budeš zakoušet, jak se uzdravují tvá zranění, jak se „neviditelná ruka“ dotýká tebe samotného a léčí tě. Protože pokud jsi bližním, pak skrze tebe jedná i Samaritán, který léčí „potřebného“ a… tebe samotného.

K reflexi

1. Co to pro tebe znamená, že Boží slovo je blízko?
2. Velmi hutná slova, která se nedají vstřebat jednorázově – proto si je pomalu čti, domýšlej jejich obsah… a přejdi ke chvále: „Ježíši, ty jsi veliký…“.
3. Pros o pohotovost a ochotu přiblížit se tomu, kdo je na tvé cestě. Pros o otevřené oči, abys viděl rány druhých.

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Liturgické mezidobí
„Služte Hospodinu s radostí.“
Akce
Sezemická pouť