Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
18. neděle v mezidobí B / O zdravé výživě trochu jinak… (A.Scarano)
Texty a úvahy
Petr Borský
31.07.2009 22:20:35

1. čtení
Ex 16,2-4.12-15

2Celá obec synů Izraele reptala na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. 3Synové Izraele jim řekli: "Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!" 4Hospodin řekl Mojžíšovi: "Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. 12Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: K večeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh." 13Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. 14Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle - na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. 15Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: "Co je to?" - neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu."

I přirozený jev mohl posloužit jako znamení Boží péče. Mana (odvozeno od "man hu?", "co to je?") je "každodenním chlebem" na poušti, "chlebem daným z nebe" (Ž 77,23-25; 104,40; Mdr 16,20-21).

Mezizpěv
Žl 77

Odpověď: Hospodin jim dal nebeský pokrm.

Co jsme slyšeli a poznali,
co nám otcové vyprávěli,
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc.

Poručil mrakům nahoře
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli,
a dal jim nebeský pokrm.

Člověk jedl chléb silných,
pokrm jim dal do sytosti.
Přivedl je do své svaté země,
k horám, které získala jeho pravice.

2. čtení
Ef 4,17.20-24

Bratři!
17Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. 20Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! 21Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni, 22že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. 23Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce 24a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

Pavel rozvíjí protiklad "starý a nový člověk". Nový člověk nežije jako "v minulosti" ("před poznáním Krista"), nežije jako ostatní lidé, kteří neznají evangelium. Neustále "mění" svůj život (zevnitř, ze srdce!), aby mohl jednat "ve spravedlnosti", tj. v životě podle Božího standardu.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Nejen chlebem žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

Evangelium
Jan 6,24-35

24Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. 25Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: "Mistře, kdy jsi sem přijel?" 26Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. 27Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí." 28Zeptali se ho: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" 29Ježíš jim odpověděl: "To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal." 30Řekli mu: "Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: 'Chléb z nebe jim dal jíst.'" 32Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; 33neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu." 34Prosili ho tedy: "Pane, dávej nám ten chléb pořád." 35Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."

Ježíš vybízí posluchače, aby usilovali (dosl. "jednali", "konali skutek") o pokrm nepomíjející. Židé však toto chápou jako výzvu ke skutkům, proto Ježíš musí upřesnit, že tento skutek je jedině víra v něj.

K hlubšímu porozumění textu

26 "Vidět znamení" znamená uchopit význam zázraku, jeho kristologické důsledky (čili jak se Kristus dává poznat skrze znamení).

27 Jedná se o natolik důležitou výpověď, že je nejprve slavnostně stvrzena dvojím "amen, amen" (tak to je, ve skutečnosti). Lidé nemají usilovat o pomíjející pokrm, tj. nemají hledat Ježíše kvůli "tělesnému nasycení", ale kvůli jinému pokrmu. Ježíšovo vybídnutí "usilujte" ("konejte") je příčinou nedorozumění (odtud otázka židů: "Jaký skutek máme konat?", v. 28), proto se musí upřesnit, že tím "skutkem" je víra. Tímto skutkem (vlastně vírou) židé usilují o ten chléb, který nepomíjí. Ten je však především Božím darem (a ne výsledkem "úsilí" - nedá se "vyzískat" skutkem), jak zdůrazňuje věta "vám dá Syn člověka". Je to pokrm charakterizovaný třemi vlastnostmi:
a) je trvalý, má trvající účinky (a proto ten, kdo z něho jí, "nebude mít hlad ani žízeň");
b) je k životu věčnému (tím se nerozumí život po smrti, ale život ve společenství s Bohem už teď), protože tento pokrm "živí", "upevňuje" náš vztah s Otcem (a potažmo se Synem a Duchem);
c) je to dar od Syna člověka. Označení "Syn člověka" není použito "zbytečně" - ten titul evokuje nebeskou bytost, která sestupuje z nebe, aby tam posléze vstoupila. Právě tak Syn Boží sestoupil z nebe, aby se dal jako pokrm. Tento Syn pak opět vstoupí na nebe (v. 62).

Je zajímavé, že ačkoli celá 6. kapitola se tradičně nazývá "eucharistická řeč", Otcové na Tridentském sněmu nebyli zajedno, zda se v části 26-51 mluví o eucharistickém chlebě (a o doslovném "pojídání"), nebo o osobě Krista, kterou vírou přijímáme (a tak, obrazně řečeno, "jíme"). První výklad ("svátostný") se dá podepřít následujícím úryvkem 53-58, kde se mluví o eucharistickém chlebě života. Druhý výklad ("víra v Krista") se oproti tomu dá podložit úryvkem 26-51, kde se několikrát ztotožňuje přijetí chleba života s vírou v Krista (29.35.40.47). Nemusí překvapit, že slovo "jíst" (stále v části 26-51) se nemusí chápat se nemusí chápat doslovně, ale obrazně: v 4,14 Ježíš používá podobný obraz, totiž obraz žízně. Spojitost s tímto místem je o to zřetelnější, že se v 6,35 užívá obraz hladu a žízně. Koncilní Otcové proto připustili obojí výklad ("svátostný" a "víra v Krista") pro část 26-51. Jasný svátostný výklad pak platí teprve od v. 53-58.

"Ten, kterého Otec, Bůh, zpečetil" - zpečetit zde znamená "potvrdit", "dosvědčit".

32 Opět "klasická novozákonní paralela" Mojžíš - Ježíš (Ježíš jako druhý Mojžíš). Máme tu tři význačné výpovědi:
a) "ne Mojžíš, ale Otec";
b) ne "dal" (minulý čas), ale "dává" (přítomný čas);
c) Kristův chléb z nebe je ten pravý a skutečný pokrm.
Přítomný čas odpovídá janovské uskutečněné eschatologii: čas spásy je již tady! Už nyní se přechází ze smrti do života.

35 "Přicházet ke mně" znamená "věřit ve mne".

Společné rysy prvního čtení a evangelia: Předobraz a naplnění: mana a "pravý chléb života".

K úvaze

Zdravá výživa, vitamínové tabletky, energetické nápoje - reklamy na takové výrobky nás bombardují ze všech stran: z novin, televize, billboardů. A k této pestré nabídce se přidává tichá a nenápadná "reklama" na "novou výživu", kterou však nenajdeme na pultech hypermarketů. Nenajdeme ji za sníženou cenu. Reklamu na ni bychom marně hledali na stránkách časopisů. A přitom… Kdyby lidé o ní věděli, kdyby tušili něco o jejích účincích, asi by vytvořili dlouhé fronty… vždyť "tento výrobek" není za sníženou cenu, ale zadarmo! Nepřináší jen chvilkové "posílení" a "povzbuzení", ale dokonce trvalý "elán". Neprodlužuje náš život, ale dává "život v nových dimenzích". A to vše zadarmo. Stačí přijít s otevřenou rukou (ba spíš nitrem!).

Co je to za tak zvláštní "výrobek", který má tak úžasné revitalizační schopnosti? Především to není výrobek, proto není na pultech velkoobchodů. Není to totiž něco, ale Někdo: Syn, který se dává jako dar. A dar je vždycky zadarmo. Proto se nedá koupit. Není možné "si to koupit" či zasloužit svými skutky, jak si mylně mysleli židé. Lze to jen přijmout. A toto přijetí znamená věřit.

Ale dosud jsme neodpověděli na předchozí otázku: Co je to za tak zvláštní dar, že má takové oživující vlastnosti? Jak vlastně působí jeho regenerační síla? Úplně jinak než běžné "výrobky". Nesílí naši svalovou hmotu, ale náš vztah k Otci. Dává nám sice energii, ale "neznámou" - totiž sílu "dávat se Bohu". V tomto dávání se Otci je totiž náš život. A protože se nedokážeme dávat z vlastních sil (nedokážeme totiž "vykročit k Otci", "vyskočit do jeho náruče" svými chabými silami), potřebujeme "výživný pokrm". Zároveň je to pokrm, který nám dává sílu dávat se druhým - tak jako se Syn dal na kříži všem. A protože tento dar "kříže" je "nenapodobitelný" lidskými silami (vždyť je to dar božský!), potřebujeme "božský pokrm".

Možná jsme z těchto slov vytušili, že je to opravdu zvláštní pokrm, protože nás proměňuje v Syna. A tak se podobným způsobem jako Syn darujeme nejen Otci, ale i druhým.

Přijetím Kristova těla se stáváme skutečně tím, co přijímáme (sv. Augustýn).

K aplikaci

1. Je nepravděpodobné, že bys vyčítal Hospodinu, že nemůžeš "sedět nad hrnci masa" (tak reptali synové Izraele). Ale možná se v tvém srdci najdou jiné výčitky a stížnosti - že třeba "nemůžeš to, co nevěřící", že tě Hospodin o něco ochudil…

2. Nežijte tak, jak žijí nevěřící! Snadno se to řekne, ale co to znamená? Nápovědu najdeš ve stejném listu, v následujících v. 25-32, pak v celé kapitole 5. Podtrhej si ta místa, která jsou pro tebe obzvlášť aktuální.

3. Na základě předchozí "úvahy" doplň uvedené vlastnosti eucharistie - v čem nás ještě činí podobnými Synu?

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Liturgické mezidobí
„Služte Hospodinu s radostí.“