Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
16. neděle v mezidobí B / Netradiční odpočinutí (A.Scarano)
Texty a úvahy
Petr Borský
18.07.2009 22:16:01

1. čtení
Jer 23,1-6

1"Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin. 2Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. 3"Já shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. 4Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin. 5"Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. 6Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."

Hospodin nejprve kárá chování izraelských pastýřů v Jeremiášově době. Po této hrozbě následuje proroctví o obnově. Hospodin shromáždí rozptýlené ovce a ustanoví pravého pastýře (krále), který bude uskutečňovat spravedlnost, tj. Boží řád.

Mezizpěv
Žl 22

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.

2. čtení
Ef 2,13-18

Bratři!
13Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdáleni, stali jste se blízkými Kristovou krví. 
14Jen on je náš pokoj:
obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno
a zboural dělící přehradu,
když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství,
15která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními.
Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka,
a tím zjednal pokoj 16a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
17A pak přišel a zvěstoval pokoj vám,
kteří jste byli daleko,
i těm, kteří byli blízko,
18neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

V naukové části kap. 2-3 autor listu popisuje to, co vykonal Kristus. V tomto úryvku vystupuje stěžejní myšlenka "Kristus je náš pokoj a naše smíření". On odstranil veškeré nepřátelství a rozdělení (na přelomu letopočtu bylo takové nepřátelství mezi židy a pohany "normální"). A Kristus toto rozdělení nejen odstranil, ale také vytvořil nové společenství, nového člověka (Kristovo tělo církve, viz 1 Kor 12,12).

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

Evangelium
Mk 6,30-34

30Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. 31Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. 32Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. 33Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. 34Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

První čtyři verše mají velký význam v Markově evangeliu: Ježíš chce být sám s učedníky. Od nynějška až do konce 10. kapitoly "zástup" bude vystupovat jen velmi okrajově. Evangelistu bude zajímat spíš reakce učedníka (křesťana) tváří v tváří Kristu.
Následující verše 33-34 jsou pak úvodem k zázraku rozmnožení chlebů (6,35-44).

K hlubšímu porozumění textu

30 Slovo "apoštolové" (v evangeliu jen zde a ve sporném místě 3,14) má v řečtině stejný kořen jako sloveso "poslat" (6,7). V popředí je spíše jejich role ("poslaní") než důstojnost. V židovském prostředí "poslaný" (šálíach) znamená víc než "posel": oficiálně zastupuje jinou osobu či skupinu. Tento "posel" jedná jménem poslaného. Proto jsou apoštolové považováni za ty, kteří jednají jménem Ježíšovým - jsou jeho "prodlouženou rukou".

"Vše, co učili a konali" shrnuje obsah jejich misie. K těm činnostem patří exorcismy a uzdravení (Mk 6,13). Pro Marka je však typické, že do činnosti učedníků je zahrnuto vyučování, v jednotě se zaměřením Ježíšovy misie (o jeho učitelské činnosti viz 1,21; 3,6; 6,6). Opět je zřejmá spojitost obou poslání (Ježíše a apoštolů).

31 Ježíš zve apoštoly, aby si trochu odpočinuli. I v tom se odráží Ježíšova starostlivost o druhé, podobně jako v následujícím verši ("bylo mu jich líto"). Jedná se o velmi lidský projev Ježíšovy solidarity. Podobnou situaci nacházíme v 3,20-21.31-35, kde Ježíšova služba přitahovala tolik lidí, že se Ježíš nemohl ani najíst. Opuštěné místo (také v 1,35 - Ježíš se tam uchyluje před davy) má zaručit soukromí - to je však zmařeno, jak ukazují následující verše (a také 1,45). Důvod pro odchod na opuštěné místo je jiný než to, co se na jiných místech uvádí u Ježíše: apoštolové si mají odpočinout, zatímco o Ježíši se píše, že odcházel, aby se modlil (1,35; 6,45-46).

32 Nyní se stává středem dění Ježíš (předtím apoštolové). Přesun lodí je také v jiných textech o zázracích (4,36; 5,2). Právě opuštěné místo, původně zvolené z jiného důvodu, se stává "podnětem" pro zázrak (rozmnožení chlebů - v. 34n.).

33 Ze všech měst - to podtrhuje univerzální charakter Ježíšova vlivu a působení.

34 Ježíš reaguje s lítostí (a ne s "rozmrzelostí" nebo zneklidněním, že nemohli "utéci" od lidí). Tak jako ve SZ, i v NZ milosrdenství je Boží vlastností: v Ježíšově postoji se zrcadlí "Boží sympatie" k lidem. Tato lítost zde neprýští z naléhavé situace (8,2 - lidé neměli jídlo), ale z pohledu na ty příchozí, kteří byli "jako ovce bez pastýře". Výraz "ovce bez pastýře" se ve SZ vztahuje na Izrael (Nm 27,17; 1 Kr 22,17; Ez 34,5). Následující zázrak rozmnožení chlebů je tak ve znamení Ježíše dobrého pastýře, toho zaslíbeného pastýře, který přivádí ovce na pastvu (Ez 34,23). Nejprve však přichází vyučování, opět ve shodě s důrazem na učitelskou činnost. Nepřekvapuje trochu, že lítost Ježíšova se konkretizuje právě vyučováním? Toto vyučování však můžeme vidět jako projev lítosti a milosrdenství - Pán naplňuje touhu lidí, kteří prahli po slyšení jeho slov. Ve vyučování se především naplňuje Ježíšova činnost pastýře, který slovem přivádí k dobrým pastvinám. Následující zázrak rozmnožení je podřízen vyučování a zařazen v tomto kontextu.

Kristus je tedy dobrý pastýř učedníků (sloveso "odpočinout", v. 31, evokuje Ž 23 o dobrém pastýři, který vodí k místům, kde je možné spočinout): prostírá stůl (slova a chleba) zástupům. Ježíš je tedy dobrý pastýř "pastýřů" (apoštolů) a lidí.

Společné rysy prvního čtení a evangelia: Ježíš jako dobrý pastýř přislíbený už Jeremiášem.

K úvaze

Opět Ježíš s lidskou tváří - vždyť jak "obyčejně" zní "pojďte stranou si odpočinout", "bylo mu jich líto"! Je možná nezvyklé, že Ježíš takhle hovoří, ne? Takové obyčejné věty, které by mohly pocházet od "jakéhokoli" člověka. A přece tato slova nejsou tak banální, jak se na první pohled může jevit. Vezměme tu první větu - "pojďte stranou si odpočinout". Nemá to však být pouhý odpočinek, ale odpočinek "s Ježíšem". V jeho blízkosti. A to radikálně mění situaci. Anebo druhou větu - "bylo mu jich líto". Ježíš se však nezastavil u pocitů, udělal něco konkrétního - začal učit. A to je zarážející, ne? Zatímco lidé byli chtiví zázraků, viditelných znamení, Kristus místo toho nabízí… slova. Ano, nabízí slova - nejsou to však slova, slova a jen slova. O Ježíšových slovech totiž paradoxně platí… že to nejsou slova! "On neučí jako učitelé zákona, ale jako ten, kdo má moc" - jako ten, který ukazuje cestu tam, kde je tma tmoucí. Nabízí odpočinutí tam, kde lidé (a učitelé zákona) umí vkládat jen neúnosná břemena. Jeho slovo láme okovy hříchů ("opakujících se") a nepřemožitelných závislostí (pouhým slovem jsou vyhnány temné mocnosti). Ježíšova slova… nejsou slova. A ubohý ten, kdo nepoznal, že Ježíš je někdo víc než moudrý učitel "životní moudrosti". Anebo - šťastný ten, kdo tuší, že Ježíš nabízí víc než slova.

Je však také pravdou, že hloubku Ježíšových slov nenajdeme tak snadno. Podobně jako ti lidé z evangelia, i my máme "vyjít", povstat z pohodlného křesla a… vydat se na cestu za poznáním evangelia. Může to znamenat skutečně "jít na pouť", na nějaké místo, kde se mohu ztišit (vypnout od běžných starostí) a disponovat pro přijetí Slova. Ale především to znamená "vnitřně" kráčet, směřovat k Ježíšovi - hledat, toužit, mít hlad po jeho slovech. Toužit, hledat, bušit - a tak se nám otevře.

Nevadí, že jsme zrovna znavení a znechucení životem - ba tím spíš nás toto rozpoložení může podnítit, abychom hledali Pastýře, který nás dovede k tekoucím vodám, kde můžeme spočinout. Spočinutí hlubší než opalování u rybníka nebo procházka v lese.
Vyjděme tedy i my…

K aplikaci

1. Srovnej Jeremiášův text s Ez 34: které shodné prvky nalézáš?

2. Představ si nějakého spolubratra či spolusestru, s kterým se nesnášíš (nebo s kterým nedokážeš vycházet). A pak přijmi, že i o tvém vztahu k tomu člověku platí uvedená slova z listu Efesanům.

3. Který konkrétní krok k hledání Ježíše bys mohl podniknout?

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Liturgické mezidobí
„Služte Hospodinu s radostí.“